O knize: rok / Alexej Jakovlevič Rjabičkin pohodlně seděl ve své kanceláři v kanceláři soudního vykonavatele prvního tábora moskevské čtvrti a opřený v křesle stavěl plány na blízkou budoucnost. Propletl si ruce kolem krku a lehce si prohrábl tmavé kudrnaté vlasy, které mu závidí mnoho mladých lidí v Novogireevu. Konečně bude schopen vytvořit skutečnou forenzní laboratoř se všemi potřebnými nástroji, nástroji a chemickými činidly. Podle vědy, jak se očekávalo. V otevřených hnědých očích mu zářily jiskřičky vzrušení, husté tmavé obočí mu vystupovalo dost vysoko na čelo, takže se zdálo, že se už nikdy nevrátí. Což ve zbytku obličeje vyvolalo mírnou úzkost. Mírně zvednutý nos a pravidelné rty ho mimovolně následovaly a na místě zůstaly jen lhostejné uši, které se neúčastnily všeobecného rozruchu. Ale ne, o minutu později se uprchlíci vrátili na své místo a tvář mladého pohledného muže byla navrácena do původních rozměrů.